Historicky: hebrejské slovo dabar znamená jak "slovo", tak "čin". Když tak Hospodin na začátku knihy Genesis "tvoří" svět, zároveň říká a v ten moment se řečené děje. Nacházíme zde totožnost mezi slovem a skutkem, která se hned odráží v prostředí. Česky je to vyjádřeno způsobem: " Hospodin Bůh řekl... A stalo se tak."

U nás na Západě však vlivem pokročilosti ve filosofii (ejhle! - humanitní, a ne přírodní, věda, která ovlivnila současný stav světa; hlavně, že to důležité, jsou tvrdá data, myšlenky nám tu moc nepleťte... - vidíme, jak tragický je to omyl) jsme si však svět poměrně sofistikovaně rozkouskovali a to takovým způsobem, že ho těžko dáváme dohromady - přes stromy (jednotlivá partikulární odborná vědění) nevidíme les (celek skutečnosti). A když je těch kousků na naši mysl přetíženou starostmi o účes, naplněnost ledničky, peněženky a baterie telefonu, už hodně, rádi uvítáme někoho, kdo nám ten složitý a nepřehledný svět zjednoduší, abychom ho opět pochopili a s úlevou si lehli na gauč a při Ordinaci usnuli znavení tou nepřekonatelnou nudou světa.

Blížíme se k meritu věci. Těžko si propojujeme slova a skutky. Možná taky máte zkušenost s tím, že potkat člověka, který drží slovo, zejména když se mu má stát jeho dodržení těžkostí, je kumšt. Není lehké uvěřit, že naše slova a rozhodnutí mají váhu. V počítačovém světě zmáčkneme klávesy a smazaná práce je rázem zpět. Ale v reálném světě "vržený kámen a a slovo nevrátíš zpátky" a kámen i slovo má nějaký "dopad".

Tím hůř slovo uvádíme ve skutek. Kdo z nás ví, o čem bylo nedělní kázání? Co jsme se dozvěděli nebo si zapamatovali z dnešního čtení novin, tweetů, Respeku, TED Talku, nadpisů na Seznamu, nabídek na ulici, reklam před videem na YouTube nebo čehokoli více či méně obsažného? Spíš všechny ty věci jdou jedním uchem tam a druhým ven. Spoustu věcí slyšíme, vnitřně se radujeme, jak má ten rozhovor na DVTV grády nebo článek obsah, jak je to všechno důležité, nesmíme ty myšlenky ztratit - ale jak den uplyne, co z toho víme? Co z toho, co jsme slyšeli, jsme převedli v praktickou aplikaci do života - nebo alespoň začali přemýšlet, jak hodnotné slyšené do praktického života uvedeme?

Pokud takových věcí, které bychom mohli, chtěli nebo měli převádět do konkrétních činů - a ne pouze abstraktních slovních postojů, kterých se ale jinak nedotýkáme - není mnoho, neměli bychom zvažovat, proč věnujeme tolika rozptylujícím věcem pozornost a neměli bychom se tudíž snažit vyhledávat a věnovat se takovým věcem, které hodnotu mají? Nebo se pouze potřebujeme nacpat vjemy, abychom zaplnili "nudný" život?

Víra bez skutků je mrtvá, učí Apoštol. Stejně tak i naše všeobecné křesťanské povolání. Uvádějme proto slovo ve skutek, a ne, abychom ho pouze poslouchali - to bychom klamali sami sebe. (Jak 1,22-24)